O církvi svaté

1421

Zdroje:

Petr Chelčický, Drobné spisy

(O boji duchovním,

O trojiem lidu řeč,

O církvi svaté,

Replika proti Mikuláši Biskupcovi)

ed. E. Petrů, 1966

___________________________________________________

O církvi svaté

Tuto něco přizříme k těmto slovóm, ješto sě mluví, že cierkev svatá jsú zbor vyvolených k spasení.

A že jediné v těch slovích muožem o cierkvi svaté mluviti, že jest jedné to bez přidání a bez újmy cierkev svatá, zbor vyvolených k spasení.

A druhé jsú ty věci jisté bez omyla té cierkvi svaté: to sú darové Ducha svatého, jimiž bývá darována, aby spósobena byla skrze ně v údech rozdělených v služebnosti k užitku všeho těla nebo té cierkvi.

Třetie jsú věci pravé a jisté cierkvi té a to sú skutečnosti a služebnosti rozličné, kteréž sú položeny od Boha k činění spravedlivých, nebo těmi skutky zasluhovali sú sobě věčného života.

Ale však neihned muož býti jistěno, když v takových skutečnostech mnoho lidí bude shledáno, nebo jich méně jest, že by to jistě byla stránka cierkvi svaté, nebo úd jeden nebo dva. Nebo mohú pod takové skutečnosti vjíti také nepraví lidé, ješto na čas postojie v nich a nebo snad dokonce ostojí, ale nenie v nich upřímnost pravá těch skutečnostech. Nebo všeckny ctnostné věci mohú státi na pokrytých lidech, jediné láska božie nemuož. A ta nejvíce dóvodna jest na člověku [v] odpuštěnie bezpravie, ješto sě děje od jiných, a tak v milování nepřátel a v opuščení libých věcí pro přikázánie božie a nebo v odpuščení protivných pro přikázánie prvnie. To sú věci najdóvodnější pravé lásky buožie na člověku. A nebrzy neupřímý člověk muož jich mieti na sobě; protož jiné skutečnosti právě mohú státi jediné na takových, ale na jiných nenie dóvodno, by majíce je, byli proto údové cierkvi svaté.

Čtvrté jsú stavové nebo úřadové cierkvi svaté a v těch najméně muož jiščeno býti o cierkvi svaté: jakož jest kněský stav s úřadem svým, a že to známo jest, že jest stav ten cierkvi svaté. Ale to jest vzdálené, aby to vše údové cierkvi svaté byli, kteříž vcházejí nebo požívajf toho stavu s úřadem jeho. Nebo mohú býti v něm zlí, ješto sú údové ďábelščí a toliko samému ďáblu nahánějíci k zisku duše skrze svody své. Ale ten stav, když praví lidé v něm stojie, činíce služebnost skrze Čtenie v něm cierkvi svaté, tehdy muož řečen býti stav cierkvi svaté, slúže jie a rozmáhaje ji v dobrém. A tak s příčinú hodnú jest stav cierkvi svaté, když má služebníky hodné v sobě.

Také jsú stavové cierkvi svaté, jako jest panenstvie, vdovstvie a manželstvie. A tyto věci ji najméň jistie. A že najvíce pro příčinu smilstvie tak sě přidává, aby držáno bylo, že jsú stavové cierkvi svaté, aby podle počtu těch stavuov přestalo smilstvie: panenstvie [mu]sí se ov[šem] od něho od[lúč]iti a vdo[v]stvie po ma[n]želství m[ilované]ho poji[má...] smilstvie; také již musí dokonce úmysl míti k nesmilnění a manželstvie toliko cizolostvie a neřádného smilstvie v manželstvie. Ale jiné věci již jim nejsú zabráněny, a co nepuojde tiemto řádem, to musí býti nebo poběhlost zjevných hříšníkuov a nebo cizolostvie, nebo jiné nepořádné smilstvie, protož přísluší cierkvi svaté přidati takové věci podvrženie mnohých věcí zlých.

Ale však aby ti stavové jinak právěje byli cierkvi svaté přičteni, protož musí míti ctnosti sobě příslušujíce, jako jest víra pravá a láska neomylná a k tomu více, jakož kto muož dosáhnúti podle daruov sobě daných. Protož ti stavové mají v sobě miesto k dobrotě příslušejíci k cierkvi svaté měti ji. Ale sami o sobě bez těch daruov nemohú tak přičteni býti cierkvi svaté. Nebo takoví stavové mohú býti mezi pohany, nebo mezi židy, neb muož býti panna, vdova tělesně některá židovka nebo pohanka a mezi křesťany muož býti panna kacieřka nebo v hříších smrtedlných v některých. A to vše zdálené jest od cierkvi svaté. Takéž manželé všudy protož z příčin slovú stavové cierkvi svaté, ale nemuož o nich nikdy toho právě mluveno býti, když pravdy těch věcí nemají. Nebo proto najvíce jim přidáno má býti, že sú stavové cierkvi svaté, že má v nich jmiesto vyvolených k spasení a nebo spravedlnost ta, ješto sě přidrží nebo následuje vyvolenie. Nebo samo vyvolenie, ač snad na někom v některé chvíli stojí bez spravedlivosti skutečně, ale obecně najvíce na svatých stojí spravedlnost přikázána od Boha s vyvolením. A když kto vyvolený v těch staviech drží spravedlnost přikázanú od Boha, tehdy jest úd cierkvi svaté; pakli veliký zástup takových bude, tehdy stránka cierkvi svaté jest. A tak cierkev svatá nemuož měřena býti tělesnými cíli a nebo základy, aby ony i ony rozdiely lidu bylo položiti a přidati jim skutečnosti tělesné, ješto as jsú nebo státi mohú bez ctnosti i bez víry; protož nenie a z stavu, ale jestli vyvolenie přimiešeno k stavu.

A tyto věci pro zapletenie přílišné potřebny jsú znáti, že ten svět poběhlý ovšem od boha pro takové rozdiely lidu nazývají cierkev svatú. A kněžie již svú službú nehledají rozdieliti čisté od nečistého, ale tiem sě spravují, že musí býti zde smiešenie zlých s dobrými. A k tomu přidati tyto stavy: stav kněský, rytířský a robotný; stav panenský, vdovský a manželský – tožt skrájená cierkev svatá. A té cierkvi svaté toto naučení připsané všecko, což římský doktor ustavil, a které doktory za svaté přijal, to jako zákon za naučení dáváno bylo.

A kněžie, jako v tenetě ležíce v tom zapletení, již svým kněstvím po světu lezú, rozmáhajíce bludy jeho svú službú. A vždy pravie, že jest cierkev svatá, že vždy stavy cierkve svaté tu čijí, jedny vidie, ani sě s meči túlají, to stav rytířský; ani ke křtu děti přidávají, to stav manželský; a sedláci, ani ořie, to stav robotný. A to spolu cierkev svatá. I toto muož v pravdě řečeno býti, že ti úřadové, ješto jich prostě pohané potřebují, nebo svět, že ti úřadové nemohú připsáni býti cierkvi svaté, aby od nich správu brala nebo svú potřebnost skrze ně jednala, ač snad z příčiny muož některá užitečnost cierkvi svaté nebo údóm jejím býti z služby těch úřaduov, ješto sú jediné pohanóm nebo světu potřebné. Ale neustavuje jich Buoh cierkvi své, aby sě jimi rozděláva[la].

Nebo Buoh skrze apoštoly neustavil jest krále cierkvi svaté, aby na svém meči nesl pokušení jejie a bojoval za ni proti nepřátelóm jejím a pudil mocí tu cierkev k službě jeho. Ani jí jest ustavil rychtářuov, ani konšeluov, aby cierkev svatá přicházeje před ně súdila se o zboží tohoto světa; ani jest jí ustavil biřicuov a katuov, aby údové za cierkvi svaté jedni druhé věsili, anebo sě spolu na skřipcích mučili pro tělesné věci -toť jest pohanóm a tomuto světu poručeno. Protož svatý Pavel mluví o úřadech cierkve svaté, devět rozdieluov v nich pokládá, a die o nich: «Některé zajisté postavil jest Buoh v cierkvi; najprv apoštoly, jiné proroky, jiné učitele; jiné, ješto divy činie; jiné, ješto nemocné uzdravují; jiné pomocnfky, jiné oprávce; jiné, ješto rozličnými jazyky mluvie, a jiné, ješto řeči vykládají.» Takové věci mluví o úřadiech té cierkve. Nikdyž nepokládá těch úředníkuov s mocí světskú, aniž . těchto, kteréž jmenuje v tělestných služebnostech, pokládá, ale toliko dary ducha svatého rozdielné v nich; ; nebo cierkvi svaté jediné těch úředníkuov potřebie jest. Nebo cierkev svatá duchovnie jest, i potřebuje úředníkuov duchovních k svému vzdělání; nebo všecka dostatečnost jejie v duchovních zprávách záleží, ač pak má tělesného co činiti, ale to vše skrze smysl duchovní.

Aniž ten rozuom muož nalezen býti, by apoštolé na tré cierkev svatú rozdělíce, kázali jedné straně dělati, aby tiem úsilím dvě jiná držala a byla jim jako založenie, aby ležala na nie prázdníce. Mluví o tom svatý Pavel, počínaje od sebe a od jiných kněží, a die: «Vy sami viete, bratřie, kterak musíte následovati nás. Nebo nebyli sme nepokojni mezi vámi, ani sme darmo chleba jedli od koho, ale v práci a v usilovánie, v noci i ve dne, dělajtce rukama svými, abychom nižádného z vás neobtížili. Neb když ješče bychom u vás, ty věci sme vám zvěstovali, že ač kto nechce dělati, aby nejedl, nebo slyšeli sme něktesé mezi vámi chodíce nepokojně, nic nedělajíce, ale dvorsky činíce.» A v té řeči apoštolově zhledává sě správa o té cierkvi na tré roztěté, aby tu pánuov i kněží nadělaje, i kázal jim prázniti a položil jim v založení sedláky a jiné dělníky, aby je na sobě drželi jako založenie pod nimi. Ale od duchovních počíná, že sú «v noci i ve dne dělali rukama svýma». Proč die, «abychom nižádného z vás neobtížili», položíce sě na vás druhé? Proto, «abychom tiem sami sě vám na příklad vydali, abyste nás v tom následovali a dělali rukama svýma; pakli kto nechce dělati, tak ač nejie nebo slyšeli sme některé věci mezi vámi chodíce nepokojne, nic nedělajíce, ale dvorsky činíce».

A tiem zjevně potupuje onu zprávu o kněžiech i o pániech, ješto sě činí ce dvě první straně cierkvi svaté poslalesta pravdu, aby za ně lhala, řkúci, že sedláci a jiní sma dělníci mají svým úsilím držeti pány a kněze jako založenie. A snad pohříchu jiného založenie nemají v cierkvi svaté kněží, jediné břicha pasenie na robotných úsilé. Ale proti nim apoštol s jinými pomocníky svými ve dne i v noci dělali sú, aby neobtížili robotných a ty, ješto nedělají mezi nimi, ale prázdni sě túlali jako dvořáci, treskce. A poněvadž pro skutek lení dvorský treskce, kterak by v té obci dvořáky takové ustavil, an tu die, nechtěli ti opraviti toho zahalenie dvorského, aby je znamenali a odlúčili se od nich? A poněvadž thovařistvie a spokojenie u víře nedá mieti s těmi zaháleči dvorskými, kterak by nadělaje takových pánuov nad nimi u víře i nazval ji třetie stránkú cierkvi svaté, aby žrali hotové, co jim těžce dobudú?

Protož on rovnost učí zachovati těm, kteřfž sú cierkev svatá, takovú jako rovnost mají údové těla přirozeného, a die: «Aby nebylo rozdělenie v těle, ale aby též jeden o druhém spolu pečlivi byli údové, a ač co trpí jeden úd, trpí s ním všichni údové; pakli se raduje jeden úd, všeckni se s nim radují údové.» A zříce na tu řeč, nechť kto tak múdrý vyjime z nie panovanie pohanské a vstrčí je v cierkev Kristovu a nazove je třetí stranú té cierkvi, poněvadž z přirozenie údov těla příklad beře! A pravda jest velebnější než příklad; a že rovnost nerozdělenú v těle mezi údy pokládá, že bez závisti jedni druhým slúžie, spolu o sobě péči mají, spolu se o všecko dělé; jestli dobré, spolu se radují; jestli protivné, spolu se mútí; nehrdají poctivější potupnějšími, ale věčí poctivostí chránie jich.

A poněvadž údové cierkvi svaté takovú mírú táhnú, tehdy nemohli by velikých úrokuov jedni na druhé položiti, ani rozličných robot na ně zamysliti, aby, sediece v chladu, posmievali sě oněm chlapóm a výróm, ješto sě na horce pekú; ani by jich vyhnali u velikú zimu v kitliciech na zajíce a sami v teple seděli, ani kterého porobenie jim by pod bezděčí přikazovali, čemuž sobě od jiných nechtěli by. Protož velmiť jest vzdálené od cierkvi svaté to pohanštvie podle rozumu apoštolského. Pakli se komu zdá lid ten cierkev svatá, tehdy odjinud to zdánie nemuož pojíti, jediné proto, že svět cierkev svatá zdá se a bludové jeho víra křesťanská; ale žeť jest již zašlé, protožť bude děliti hořké.

A toť diem: nedá-li Buoh kněží takových, ješto by právě to uměli odděliti od viery a postaviti je zvlášče jako zjevné pohany, tehdy Čtenie již dokonce nebude právě kázáno. Nebo dokud od světa neodstúpie kněžie, kterak právě Krista mohú kázati a dokud to pohanstvie budú vírú žehnati s jich násilným ukrutenstvím, s jich pýchú a mnohotvárnú nerovností a s jich rozkošným životem a s rozmnožením v úrazích všech ctností ? Nebo to vše jest tělo toho světa; a dokud se to vírú žehná a Krista účastno činí, komu na světě knězé mohú odpověděti té účastnosti Krista, nebo na všech na jiných nenie jest znám svět než na nich? Protož z práva každý svědský člověk potiehne se na účastnost viery, když těchto tak zjevné pohanstvie žehná sě vírú a ješče to pohanstvie nazývá sě užitek víry.

Aniž těchto věcí mluvil jsem jediné proto, maje za najvětčí škodu to, že věrní lidé podááni sú těm mocem a břímě jich nesú. Nic to nenie, [že] apoštol pohanóm zjevným poddal lid vierný z příčin hodných, ale nespojil jich s nimi u vieře; ale toto jest horší, než jest to pohanstvie u víru přijato a spojeno s ním – a již jest zkazilo víru, a samo již stojí jako prospěch víry – to mně jest protivno.

A měla-li by ješče ta slova na miestě zuostati, že kacieřstvie jest učenie bludné, písmu svatému odporné, tehdy tuto mnohotvárné kacéřstvie mělo by ukázáno býti! Ale když ta všecka kac[é]řstvie již jsú užitek víry, tehdyť na mně sě svezú ta kac[é]řstvie, ješto veliký prospěch cierkvi svaté kazím, ano jie stiení moc jako chládek před vedrem a ve všem prospievá, oč sě pokusí skrze moc tohoto světa, ale bez moci ostala by jako sirá vdova.